Srpen 2012

Očekávání..

26. srpna 2012 v 23:36 | Tommy |  Stránky mého deníku

Ať z mé či vaší strany..


Omlouvám se za absenci mých zápisků, ale má to své důvody a navzdory vší sobeckosti je sem napíši, ale dnes už ne..

Ať už si můj blog pročítá kdokoliv, nemějte obavy..
Příspěvky přibydou..

Upřímné omluvy..

Přes všechno - 1. část

21. srpna 2012 v 1:10 | Tommy |  Povídky
Co s člověkem dokáže udělat pár klavírních písní a volný čas během večera..?
Pokus o další povídku, která pravděpodobně skončí otevřená, jako všechny předchozí..

Přes všechno - 1. část



Andy a Jenny Baleovi byli již dlouhou dobu velmi zamilovaný pár. Prvně se potkali už na základní škole, ale každý z nich chodil do jiné třídy. Tehdy byl Andy v sedmé třídě a Jenny už v deváté. Za normálních okolností by Jenny nevěnovala Andymu ani lhostejný pohled, ale jelikož ráda pomáhala ostatním, rozhodla se, že jej bude doučovat. On byl průměrný žák s normálními známkami, ale angličtina byla jeho slabou stránkou. Ona byla zase naopak velmi vzdělaná, inteligentní a ve všem se jí dařilo.
Po několika schůzkách a dlouhém společně tráveném času si Jenny uvědomila, že ačkoliv Andy nevyniká v nejzákladnějších věcech, něco jí na něm fascinovalo a nutilo přiznat si, že k němu něco cítí, a tak se z doučování stávala rande.
Jejich zamilovanost jim držela dlouho. Andy se kvůli ní dokonce rozhodl studovat pilněji, aby mohl na stejnou školu, kam měla Jenny přejít. Když už se ale zdálo, že by jej mohli přijmout, nevyšlo mu to, a tak se musel smířit s tím, že nebude se svou milovanou na stejné škole. Ale ani to jejich lásku nezmařilo. Měli štěstí, že bydleli ve stejném sousedství, a tak když už se nemohli vidět ve škole, vídali se denně mimo ni.
Po několika letech oba začali dospívat. Jenny již bylo 27 a Andymu 25 let. Jenny pilně studovala podle toho, jak si její rodiče přáli, a našla si velmi dobrou práci. Andymu sice studování nevyšlo, ale i tak si našel práci, ikdyž nebyla moc dobrá a finančně výhodná, a tak si mohli brzy najít společné bydlení. Krásný rodinný dům s velkou zahradou, mnoha místnostmi a spoustou místa byl jeden z mnoha na obyčejném předměstí, ale pro ně to bylo něčím speciální.
Znali se už tolik let a Andy už mnohokrát přemýšlel, že Jenny požádá o ruku. Ano, její rodiče na něj možná neměli zrovna nejlepší názor, a to i přes jeho mnohačetnou snahu, ale jí to nevadilo. Milovala jej natolik, že to přehlížela. Její přítel byl pro ni na prvním místě, hned před rodiči.
Jennyina práce nebyla příliš náročná, ale občas zahrnovala i různé cesty, ať už vnitrozemní nebo mezinárodní. Její lásku vůči Andymu utvrzovalo i to, že byl tolerantní a nevadilo mu to. O to více si právě svou lásku dokazovali. Dokonce snad ani nikdy nebyla chvíle, kdy by se ti dva hádali nebo byli na sebe naštvaní.
Když už se ale jednou Andy odhodlal k tomu, že by se pokusil uskutečnit jeho rozhodnutí, musela zrovna Jenny na služební cestu, což jej hodně mrzelo, ale řekl si, že si počká.
V jejich domě byla místnost, ve které stál starý klavír, který tam zůstal po majitelích. Jennyiným snem bylo naučit se hrát na klavír, a tak během té doby, kdy byla pryč z domu, se Andy rozhodl, že jej nechá naladit a až se jeho milovaná vrátí, naučí se na něj hrát společně.
A tak čekal a čekal, až se jeho milovaná vrátí.


Konec 1. části


Odhodlání..

21. srpna 2012 v 0:59 | Tommy |  Stránky mého deníku

Člověk může milovat leccos..


Myšlenky kolem nás všude létají..
Jejich éterická neviditelná křídla se ztrácejí a znovu objevují..
Je jedno kde..
Je jedno, že je nevidíme..
Ale měli bychom se jich držet..
Ikdyž né vždy..

Dnes..?
"Klavír je jeden z nejnádhernějších hudebních nástrojů"

Když někdo slyší slovo "Klasika", je mnoho způsobů, jak reagovat..
Někoho to slovo vyděsí, protože mu klasická hudba přijde hrozná..
Někoho to slovo potěší, jelikož má klasickou hudbu rád..
A poté jsou ty jiné emoce..
Ať už pozitivní nebo negativní a ať už z jakýchkoliv důvodů..

Mezi klasickou hudbou vyhledávám klavírní písně, jelikož dokáží evokovat dokonalé emoce..
Neznám moc lidí, kteří by neměli rádi klavír..
A jen těžko se mi věří, že by existoval někdo, kdo jej vážně rádi nemají..
Já osobně jeho zvuk miluji..
A kombinace klavíru s houslemi je také nádherná..

Dnes mě to přivedlo k sepsání jedné povídky..
Hned si ji budete moci přečíst..

Uvědomění..

20. srpna 2012 v 1:00 | Tommy |  Stránky mého deníku

Po tomhle víkendu mě nic nebaví..


Nenapsal jsem 1 stránku do tohoto deníku..
Asi ji ani nahrazovat nebudu..
Tenhle víkend byl úžasným odreagováním a docela solidním uvědoměním..
Během tohoto víkendu jsem jistě prožil spousty momentů, které bych nejraději prožil znova..
Ale je mnohokrát více momentů, které bych nejraději neprožil vůbec..

Svět je tak krutý..
Obzvláště nálepky "přátelství"..

Myšlenku dne nemám..
Přemýšlel jsem nad haldami věcí, ale vybrat jednu myšlenku..?
Ne..

Upřímnost někdy stojí za to..
A vážně mě vůbec nic nebaví..
Ani tohle..

Omlouvám se..

18. srpna 2012 v 3:27 | Tommy |  Stránky mého deníku

Čas, spánková deprivace, potencionální vztek..


Důvodů, proč je tenhle článek krátký a proč chci jít super rychle spát, je spousta..
Proto se také omlouvám, ale tento článek bude hodně (ale vážně hodně) krátký..

Myšlenka dnešního dne?
"Poznávání nových lidí

Napsal bych toho v tuhle chvíli hodně, ale hloupé důvody..
Zmíním se o tom v příštím článku, který bude asi zřejmě zpožděný, jelikož mé plány na víkend zafungovaly, a tak mám na sobotní noc jaksi plány..
Ale vedle dnešního poznávání nových lidí se chci potkat ještě s některými lidmi, se kterými se znám déle..

Někdy je dobré setkání s lidmi novými a neznámými..
Někdy se starými dobrými..
Která setkání preferujete..?

Den devátý..

17. srpna 2012 v 1:37 | Tommy |  Stránky mého deníku

Všechno je svým způsobem umění..


Dnes jsem se odhodlal k tomu, že si přesunu fotografie toho chlupatého tvora, který mě neakceptoval..
Nevím, čím to je, ale asi si už na mě začíná zvykat..
Výhody to sice žádné nepřináší a nic to v podstatě nemění, ale i tak je to asi dobře..
Vlastně je to vcelku úžasný tvor..
Nevím, jaký sklidily fotografie úspěch, ale dovolil jsem si 2 z nich upravit a musím říci, že jsem s nimi spokojen..

Téma dnešního dne: "Pavouci"

Někoho ihned napadne, že to je nechutné téma..
Nejsem jejich milovníkem a nebojím se jich nějak moc, ale spíše k nim cítím vztek..
Možná bezdůvodný, ale pro mě osobně je opodstatněný..
Přijdou mi velmi drzí..
Nejdříve jeden vedle dveří do mého pokoje..
Potom druhý před spaním přímo v mé posteli.. Dokonce jsem i cítil, jak na mé ruce zanechával vlákno své pavučiny..
A třetí ihned po probuzení..

To by bylo ještě v pořádku (až na ten postelový incident), ale to mě teprve čekalo večerní zjištění..
V mém pokoji byly v každém horním rohu pavučiny a celkem jsem napočítal 4 velké pavouky.. 1 z nich byl velký a tlustý a ti zbylí 3 byli sice také velcí, ale byli to ti pavouci s dlouhými tenkými nohami..
Přidejte k tomu ještě spoustu malých černých teček, které se pohybovaly po zdech a po stropě..
Pavoučí mláďata..

Nechci ani domýšlet, kolik pavouků jsem stačil v poslední době ve spaní už spolknout, jelikož jsem slyšel, že se to stává velmi často a běžně..
Mám pocit, že každý člověk spolkne za noc i několik pavouků DENNĚ..!
A navíc nemáme jenom ústa, ale i uši a nos.. Někteří pavouci by mohli být i tak nepatrní a nepříjemní, že by se mohli někomu vecpat pod oční víčka, ale o tom jsem moc neslyšel..
I tak věřím, že i takoví pavouci existují..
Nicméně tyto otvory nejsou ty jediné, ale to už nechci domýšlet..
Vnitřní působení pavouka na člověka jistě není vůbec hezká věc, a tak mi nezbývá nic jiného než doufat, že to ti pavouci vzdají, že se mi tu znovu nevyrojí, že mě ve spánku nechají na pokoji a hlavně (a to je to nejdůležitější) bych se měl modlit, jestli náhodou nějací nesídlí přímo za mou postelí..

Pavouků se nebojím, ale také je ani nemiluji..
Cítím k ním vztek, který se někomu může zdát bezdůvodný..
Ale možná to je jenom převlečená obava..

I tak mi ale nedělá problém vzít noviny, časopis nebo pantofel a ty velké hnusné zplozence temnoty jednou ranou usmrtit..
Není to někdy slastný pocit..?

Dnes o hudbě..

16. srpna 2012 v 1:25 | Tommy |  Stránky mého deníku

Všechno zní lépe za zvuků deště..


Je to úžasný pocit, když si pustíte nějakou píseň, kterou máte rádi..
Mnohdá vám pomáhá se uklidnit..
Někdy vám pomáhá vybít své emoce..
Ale někdy ji posloucháte i jen tak bez důvodu..

Já osobně vnímám hudbu jako lék, katalyzátor či způsob, jakým něco někomu sdělit..
Hudba v mém životě znamená docela hodně..
Občas.. Né.. Velmi často si z některých písní vypůjčuji různé fráze..
Hudba je totiž někdy upřímná..
Kupříkladu má nejoblíbenější hudební skupina má písně, které jsou upřímné, skvěle charakterizující, atmosferické a vystihující..
Mají píseň snad pro každou náladu a situaci..

Nicméně myšlenkou dnešního dne byli "Přátelé"

Někdo si může říct, že je to relativně obyčejné a všední téma..
Ale nad tím se dá přemýšlet neustále..
Přátelství je celkem relativní pojem..
Může být falešné, upřímné, blízké, vzdálené, osobní, online, zvířecí, a tak dále..
Každý z nás má spousty kamarádů... Jen kamarádů..
Ale je jich určitě mnohokrát více, než přátel..
Mezi přáteli a kamarády je rozdíl a já si myslím, že není nutné ten rozdíl vysvětlovat..
Ikdyž..
Existují lidé, kterým to přijde stejné..
Já jim to nevyvracuji ani nepotvrzuji..

Kamarádů můžete mít tisíce, ale pravých, blízkých, upřímných přátel jen po málu...
Uznejte..
Máte přeci jednu osobu, které věříte více, než komukoliv jinému z vašich kamarádů, že?

Je dobré mít nějakého velmi blízkého přítele..

Vztek..

15. srpna 2012 v 2:41 | Tommy |  Stránky mého deníku

Dnes to byl hlavně vztek, co jsem celý den cítil..


Dnešek pro mě znamenal smíšené pocity, ale jednonačně nad těmi všemi převládal vztek..
Ať už nad maličkostmi, důležitějšími věcmi..
Ať už jsem si za to mohl sám nebo to bylo kvůli někomu nebo něčemu jinému..
Mám pro můj vztek mnoho metaforických přirovnání, ale jsem tak naštvaný, že budu sobec a nenapíšu je..

Myškenka dnešního dne?
"Přání jinak myslíme, než cítíme"

Ano.. Když padaly hvězdy, jak jsem předtím popisoval, tou první jsem si skutečně nebyl jistý, ale potom jsem viděl se stoprocentní jistotou padat druhou..
Má přání byla sobecká, ale věděl jsem, že je nemohu měnit..
Mám podezření, že se mi to přání z té stoprocentní hvězdy vyplnilo, ale jinak, než jsem myslel..
Přiznávám, že tohle přání bylo velmi sobecké a napadlo by každého obyčejného člověka, ale pokud se opravdu splnilo (nebo jen začalo plnit), tak jinak, než jsem čekal..
Každopádně.. Ať tak či tak, líbí se mi to..
Plní se to cestou, která mi bohatě stačí..

Jenže jedna vlaštovka jaro nedělá..
Jeden dobrý pocit nezažene všechen ten vztek..
Měl bych se tedy asi pokoušet uklidnit..
Nebo se z toho vzteku jednoduše vyspat..

Hádám, že nejsem jediný, kdo řeší své emoční problémy spánkem..
Nemám snad pravdu..?

Brzo bude škola...

14. srpna 2012 v 2:30 | Tommy |  Stránky mého deníku

Lidé bývají hladoví.. Všechna zvířata bývají..


Nadpis má poukázat na to, že jsem ještě stále školou povinný, a tím pádem se časy mých příspěvků jednoho dne rapidně sníží..
Nicméně, když už jsem u plánování příspěvků..
V blízké době mám nějaké plány, které trochu narušují úlohu tohoto blogu, jakožto mého "deníku"..
Už v sobotu je tu možnost, že buď přijde můj příspěvek v půli dne nebo nepřijde vůbec..
Měl bych se s tím asi smířit..
Plánování většinou nevyjde tak, jak chcete..

Myšlenka dnešního dne?
"Myšlenky a paměť"

Abstraktní věci, které bych mohl ostatním závidět..
Né, že bych nemyslel..
Né, že bych neměl paměť..
Ale zkrátka nic nefunguje tak, jak bych si přál..
Často přemýšlím nad hloupostmi nebo ani pořádně netuším, o čem vlastně přemýšlím..
A má paměť není zrovna nejlepší.. Snadno totiž zapomínám důležité věci..
Pamatuji si úplně hlouposti.. Znělky seriálů, které jsem viděl před 5ti lety.. Přeřeky a výroky učitelů.. Věci, které mi nebudou k užitku..
Ale pořádně si ani nepamatuji, co jsem přesně dělal včera.. Co mi kdo řekl před chvílí.. Co po mně kdo chtěl..

Mé myšlenkové a paměťové nedostatky jsou ale kompenzovány ohromnou představivostí..
Kdyby někde v dalekém vesmíru existoval svět, který by byl čistě podle mě (a já vím, že tam někde je.. Každý má nějaký..), asi by to bylo místo, které by nikdo nepochopil..
Nikdo, kromě mě samotného..
Byly by tam bytosti, které ani v knihách nejsou..
Děly by se tam věci, které ani fyzika nepovoluje..
Atmosféra by tam působila tak, jak si nikdo nedokáže představit..
Nikdo, kromě mě...

Hádám, že nejsem jediný s tímto smýšlením..
Ale, uznejte..
Vy byste nechtěli žít ve vlastním vymyšleném světě..?

Hvězdy mají padat..

13. srpna 2012 v 1:45 | Tommy |  Stránky mého deníku

Hvězdy by měly padat.. Né se skrývat..


Ano.. Hvězdy.. Článek ještě ani pořádně nezačal a už jsem to slovo napsal 3x..
Asi jsem jimi pouze velmi fascinován..
Bylo mi totiž řečeno, že dnes v noci mají být Perseidy nejlépe vidět..
Můj průzkum noční oblohy kolem desáté večer dopadl úspěšně..
Obloha čistá.. Tisíce hvězd.. Kupodivu jsem viděl i Mléčnou Dráhu..
Ale v půl jedné už bylo zataženo a já viděl jen něco málo jasných hvězd a mraky nočních letadel..

V jednu chvíli jsem viděl padat hvězdu (nebo jsem si alespoň myslel, že to byla hvězda)..
Pokusil jsem se myslet na jedno přání.. Ale bylo to špatné přání.. Ale když se vyplní, tak se vyplní.. Mohlo být lepší.. Měl jsem si přát něco jiného..
Ale na to už je trochu pozdě..

Myšlenka dne?
"Modrá obloha a trocha sluníčka uprostřed období dešťu a ničících bouří dokáží zvednout náladu"

Byl jsem se projet na kole, abych si dojel pro ingredience do výborného rychlého tvarohového koláče, který jsem již dělal předchozí den..
Normálně bych nikam nejel..
Normálně bych čekal, až tam dojede někdo jiný..
Ale jelikož mi byl ten koláč z předchozího dne pochválen, mé ego nabralo na síle a žádalo si další pochvaly, a tak jsem se prostě rozhodl, že si do toho obchodu zajedu..
A další koláč byl na světě..

Nudný den, ale jakmile padnul večer..?
Byl jsem upozorněn na krásu hvězd a na fakt, že mají dnes padat hvězdy..
Chtěl jsem se o tom přesvědčit, ale jak jsem již napsal výše, byl jsem lehce zklamán..
I tak mi nikdo nevyvrátí, že dojít si pozdě v noci zakouřit na dvůr, hledíc na hvězdy, poslouchaje správnou muziku, je nádherný pocit, který stojí za to..

Asi budu po nocích tajně unikat ze svého pokoje, jen abych viděl ty hvězdy..

Zklamání..

12. srpna 2012 v 1:38 | Tommy |  Stránky mého deníku

Nebudu vám lhát..


Nebaví mě mnoho věcí...
Nebaví mě počítat ty dny, které jsem tu již ztrávil..
Nebaví mě psát smajlíky..
Nebaví mě tvářit se optimisticky, ikdyž je to faleš..

Lidé by asi měli být upřímní..
Ano, mnohdy to nepřináší nic dobrého, ale co naplat..? Někteří lidé by měli vědět pravdu, ať je ta pravda jakákoliv..
Člověk si nevybere..

Myšlenkou dnešního jsou "Mezilidské vztahy"..
Vždy mne fascinovaly..
Někteří lidé se milují, jiní nenávidí..
Někdy krátce, někdy na dlouho..
Někdy třeba i nevědomky..
Občas se přistihnu při tom, jak počítám dny do rozpadu vztahů ostatních..
Já vím, je to asi hloupá věc, která mi v ničem nepomůže a udělá ze mě tu "nepřející osobu" nebo pomyslný "negativní element", ale je to moje přirozenost..

Tak si tak říkám..
Jsem takový, tak mi to nevyvracejte..
Navíc jsem tvrdohlavý, takže byste mi to nevyvrátili ani po dlouhé době..
Málokdy dělám ústupky..

Dokonce bych i zapomněl na tenhle blog..

Další den..

11. srpna 2012 v 1:18 | Tommy |  Stránky mého deníku

Lidé jsou různé.. Hloupé a pitomé..


Jedna z mnoha věcí, proč je Metráček jeden z velice mála českých filmů, které se mi líbí..
Má co do sebe.. Lidé na tento film mohou pohlížet mnohými pohledy..
Pro někoho to je komedie.. Pro někoho drama..
Pro mě je to úžasné filmové zpracování několika pocitů a životních situací..
Nejsem žádný expert, jelikož jsem nečetl knihu, ale Jitka je úžasná osoba..

Každopádně myšlenka dnešního dne zní jednoduše..
"Jaká bude myšlenka dnešního dne?"

Zprvu se mi to zdálo jako úžasný nápad, jelikož mi mnohokrát za nějaký den v hlavě uvízne 1 jediná myšlenka, která se drží pomyslnými zuby i nehty..
Ale dnes bylo často o čem přemýšlet..
Neříkám, že od napsání posledního článku do večera bylo mnoho věcí k přemýšlení, ale od té doby, co digitální hodiny ukázaly 21:00, mé myšlenky se značně rozšířily..
Bude to ode mě sice sobecké, ale prostě sem nebudu psát proč..

Bylo mi i řečeno, že by myšlenka dnešního dne mohla být "Osud"..
Tahle myšlenka by se ale zvrhla v myšlenku "Řetězce událostí jsou svině"..
Stává se.. Jeden jediný příspěvek a je kolem toho mnoho frmolu..
Někdo vyjádří falešný zájem, někdo zase najde kontakt na staré přátele..
Pro mě to nebylo nic.. A to proto, že jsem stál na vrcholu toho pomyslného "řetězu"..
Na vrcholu? Řetězy nemají vrchol..
Já vím.. Tak jsem stál na začátku.. "Cvrnkl jsem do kuličky", která cvrnkala a předávala svou kinetickou energii jiným kuličkám, aby i ty mohly předat tu nově nabitou energii zase jiné kuličce..
Co od toho ale čekat..?

Snad jen..
Věříte na osud?

Den druhý..

10. srpna 2012 v 0:31 | Tommy |  Stránky mého deníku

Je tu druhý den.. Zvláštní..


Dobře.. 23:59 se pomalu změnilo v 0:00 a podle pravidel fyziky nastal v našem časovém pásmu nový den..
V pořadí je to den druhý..
Nevím, jak dlouho mi tenhle blog vydrží, ale k mojí smůle v kombinaci s mou lenností tomu dávám tak týden..

Přišlo mi skutečně zajímavé a docela mne i potěšilo, že i přes fakt, že jsem o tomto blogu zatím nikomu neřekl, se 3 hodiny po zveřejnění mého prvního článku objevil také první komentář..
Děkuji tím oné tajemné Mstislavě a doufám, že ať už v tom komentáři myslela cokoliv, bude její chuť po mých příspěvcích uspokojena..

Mám pocit, že každý den zveřejním něco, co nazvu "myšlenkou dne"..

Dnešního dne mi běhala hlavou jedna jediná myšlenka..
"Co proti mně ten kocour má?"
Dnes jsme dostali kocoura od syna matčina přítele.. Je už docela velký, bílo-černý a jmenuje se Tony..
Ačkoliv se k němu chovám sebelépe, nemohu se zbavit pocitu, že mě nemá rád..
Ke komukoliv jinému se zde chová normálně jako každý obyčejný kocour, ale ke mně?
Přijde mi zvláštní, že jsem jediná osoba pod naší střechou, na kterou ten kocour syčel..
Ale paradoxně má nejraději můj pokoj.. Nejvíce času dnes trávil na mém okně..

Zvířatům do hlavy nevidíme, ale že cítí něco, co obyčejní lidé ne, je dost dobře známý fakt..
Nejsem pověrčivý, ale doufám, že to jeho zírání a syčení na mou osobu, není nějakým zlým znamením..
V podstatě to ani nenapomáhá faktu, že se mi usínalo špatně..

Už dlouho jsem nebyl tak paranoidní..

Poeta byl zrozen..

9. srpna 2012 v 0:53 | Tommy |  Stránky mého deníku

Nečekal bych, že to udělám, ale udělal jsem..


Nijak bych ani nedoufal v to, že bych si založil nový blog..
Bylo tu již pár marných pokusů, ale ty ztroskotaly, jelikož to bylo v době, kdy jsem nesršel nápady a inspirací..
Je pravda, že mi inspirace chybí i v tuto chvíli, ale poslední dobou sbírám různé věty a výroky, co mě tak veskrze napadají..
Proč se o ně tedy nepodělit..?

Ano, tímto vás zdravím na svém blogu..
Podělím se zde s vámi o své bezcenné pokusy, které tak naivně nazývám "básně" a "povídky"..
Ikdyž to bude číst málokdo, nevadí mi to..
Alespoň na mne zbyde méně kritiky..

Váš bídný poeta, který si říká Tommy..