Jsem špatná osoba..

12. října 2012 v 17:46 | Tommy |  Stránky mého deníku

Tohle ode mě nebylo moc pěkné..


Můj blog (dle mých očekávání) celkem rychle upadl..
Z denních příspěvků se vyklubala měsíční pauza..
Ani nevím, jak se budu k tomuto blogu vracet..
Snaha tam je, ale asi né příliš veliká..
Svědčí o tom fakt, že jsem byl 2 týdny nemocný - celou dobu doma - a ani tehdy nepřibyl jediný příspěvek..

Bývám unavený, zaneprázdněný..
Syndrom "Nemám čas, mám věci do školy" se rozjel v celé své kráse, a to i přes fakt, že věci do školy dělám zásadně ve škole (pokud se nejedná o větší věci - Teď se pachtím se seminární prací a čeká mě ještě prezentace.. Nemluvě o studiu na předměty a dohánění zmeškané látky)
Hodně toho namluvím a mé omluvy jsou pouhé žvásty..
A já si to uvědomuji..
Jednou jsem si založil blog, tak bych se mu měl dostatečně věnovat..

Říkám si - "Co jsem to za člověka?!"
A s průběhem dnešních událostí se ženu k myšlence dne - "Dětská naivita"
Alias "Téma, nad kterým uvažuji denně"

Opakuji si často stále dokola různé otázky..
"Kam se poděl můj přehnaný optimismus?"
"Kde jsou ty růžové brýle, které mi krášlily svět?"
"Kdy nastal ten náladový zlom?"

Ale už jen marně hádám, kdo mi odpoví..
Staré časy se nevrátí a s nimi ani mé staré Já..
Hodně jsem se změnil, ale málokdo to vytuší..

Znáte ten pocit, kdy uvažujete, že na jediný den odložíte tu masku, kterou denně nosíte?
Já znám a nechce se mi do toho..
Je lepší, když mě ostatní vidí takového, jakým chci, aby mě viděli..
Jedno jediné odložení mě málem stálo přátelství..

Stydím se za sebe..
 


Očekávání..

26. srpna 2012 v 23:36 | Tommy |  Stránky mého deníku

Ať z mé či vaší strany..


Omlouvám se za absenci mých zápisků, ale má to své důvody a navzdory vší sobeckosti je sem napíši, ale dnes už ne..

Ať už si můj blog pročítá kdokoliv, nemějte obavy..
Příspěvky přibydou..

Upřímné omluvy..

Přes všechno - 1. část

21. srpna 2012 v 1:10 | Tommy |  Povídky
Co s člověkem dokáže udělat pár klavírních písní a volný čas během večera..?
Pokus o další povídku, která pravděpodobně skončí otevřená, jako všechny předchozí..

Přes všechno - 1. část



Andy a Jenny Baleovi byli již dlouhou dobu velmi zamilovaný pár. Prvně se potkali už na základní škole, ale každý z nich chodil do jiné třídy. Tehdy byl Andy v sedmé třídě a Jenny už v deváté. Za normálních okolností by Jenny nevěnovala Andymu ani lhostejný pohled, ale jelikož ráda pomáhala ostatním, rozhodla se, že jej bude doučovat. On byl průměrný žák s normálními známkami, ale angličtina byla jeho slabou stránkou. Ona byla zase naopak velmi vzdělaná, inteligentní a ve všem se jí dařilo.
Po několika schůzkách a dlouhém společně tráveném času si Jenny uvědomila, že ačkoliv Andy nevyniká v nejzákladnějších věcech, něco jí na něm fascinovalo a nutilo přiznat si, že k němu něco cítí, a tak se z doučování stávala rande.
Jejich zamilovanost jim držela dlouho. Andy se kvůli ní dokonce rozhodl studovat pilněji, aby mohl na stejnou školu, kam měla Jenny přejít. Když už se ale zdálo, že by jej mohli přijmout, nevyšlo mu to, a tak se musel smířit s tím, že nebude se svou milovanou na stejné škole. Ale ani to jejich lásku nezmařilo. Měli štěstí, že bydleli ve stejném sousedství, a tak když už se nemohli vidět ve škole, vídali se denně mimo ni.
Po několika letech oba začali dospívat. Jenny již bylo 27 a Andymu 25 let. Jenny pilně studovala podle toho, jak si její rodiče přáli, a našla si velmi dobrou práci. Andymu sice studování nevyšlo, ale i tak si našel práci, ikdyž nebyla moc dobrá a finančně výhodná, a tak si mohli brzy najít společné bydlení. Krásný rodinný dům s velkou zahradou, mnoha místnostmi a spoustou místa byl jeden z mnoha na obyčejném předměstí, ale pro ně to bylo něčím speciální.
Znali se už tolik let a Andy už mnohokrát přemýšlel, že Jenny požádá o ruku. Ano, její rodiče na něj možná neměli zrovna nejlepší názor, a to i přes jeho mnohačetnou snahu, ale jí to nevadilo. Milovala jej natolik, že to přehlížela. Její přítel byl pro ni na prvním místě, hned před rodiči.
Jennyina práce nebyla příliš náročná, ale občas zahrnovala i různé cesty, ať už vnitrozemní nebo mezinárodní. Její lásku vůči Andymu utvrzovalo i to, že byl tolerantní a nevadilo mu to. O to více si právě svou lásku dokazovali. Dokonce snad ani nikdy nebyla chvíle, kdy by se ti dva hádali nebo byli na sebe naštvaní.
Když už se ale jednou Andy odhodlal k tomu, že by se pokusil uskutečnit jeho rozhodnutí, musela zrovna Jenny na služební cestu, což jej hodně mrzelo, ale řekl si, že si počká.
V jejich domě byla místnost, ve které stál starý klavír, který tam zůstal po majitelích. Jennyiným snem bylo naučit se hrát na klavír, a tak během té doby, kdy byla pryč z domu, se Andy rozhodl, že jej nechá naladit a až se jeho milovaná vrátí, naučí se na něj hrát společně.
A tak čekal a čekal, až se jeho milovaná vrátí.


Konec 1. části


Odhodlání..

21. srpna 2012 v 0:59 | Tommy |  Stránky mého deníku

Člověk může milovat leccos..


Myšlenky kolem nás všude létají..
Jejich éterická neviditelná křídla se ztrácejí a znovu objevují..
Je jedno kde..
Je jedno, že je nevidíme..
Ale měli bychom se jich držet..
Ikdyž né vždy..

Dnes..?
"Klavír je jeden z nejnádhernějších hudebních nástrojů"

Když někdo slyší slovo "Klasika", je mnoho způsobů, jak reagovat..
Někoho to slovo vyděsí, protože mu klasická hudba přijde hrozná..
Někoho to slovo potěší, jelikož má klasickou hudbu rád..
A poté jsou ty jiné emoce..
Ať už pozitivní nebo negativní a ať už z jakýchkoliv důvodů..

Mezi klasickou hudbou vyhledávám klavírní písně, jelikož dokáží evokovat dokonalé emoce..
Neznám moc lidí, kteří by neměli rádi klavír..
A jen těžko se mi věří, že by existoval někdo, kdo jej vážně rádi nemají..
Já osobně jeho zvuk miluji..
A kombinace klavíru s houslemi je také nádherná..

Dnes mě to přivedlo k sepsání jedné povídky..
Hned si ji budete moci přečíst..

Uvědomění..

20. srpna 2012 v 1:00 | Tommy |  Stránky mého deníku

Po tomhle víkendu mě nic nebaví..


Nenapsal jsem 1 stránku do tohoto deníku..
Asi ji ani nahrazovat nebudu..
Tenhle víkend byl úžasným odreagováním a docela solidním uvědoměním..
Během tohoto víkendu jsem jistě prožil spousty momentů, které bych nejraději prožil znova..
Ale je mnohokrát více momentů, které bych nejraději neprožil vůbec..

Svět je tak krutý..
Obzvláště nálepky "přátelství"..

Myšlenku dne nemám..
Přemýšlel jsem nad haldami věcí, ale vybrat jednu myšlenku..?
Ne..

Upřímnost někdy stojí za to..
A vážně mě vůbec nic nebaví..
Ani tohle..

Omlouvám se..

18. srpna 2012 v 3:27 | Tommy |  Stránky mého deníku

Čas, spánková deprivace, potencionální vztek..


Důvodů, proč je tenhle článek krátký a proč chci jít super rychle spát, je spousta..
Proto se také omlouvám, ale tento článek bude hodně (ale vážně hodně) krátký..

Myšlenka dnešního dne?
"Poznávání nových lidí

Napsal bych toho v tuhle chvíli hodně, ale hloupé důvody..
Zmíním se o tom v příštím článku, který bude asi zřejmě zpožděný, jelikož mé plány na víkend zafungovaly, a tak mám na sobotní noc jaksi plány..
Ale vedle dnešního poznávání nových lidí se chci potkat ještě s některými lidmi, se kterými se znám déle..

Někdy je dobré setkání s lidmi novými a neznámými..
Někdy se starými dobrými..
Která setkání preferujete..?

Den devátý..

17. srpna 2012 v 1:37 | Tommy |  Stránky mého deníku

Všechno je svým způsobem umění..


Dnes jsem se odhodlal k tomu, že si přesunu fotografie toho chlupatého tvora, který mě neakceptoval..
Nevím, čím to je, ale asi si už na mě začíná zvykat..
Výhody to sice žádné nepřináší a nic to v podstatě nemění, ale i tak je to asi dobře..
Vlastně je to vcelku úžasný tvor..
Nevím, jaký sklidily fotografie úspěch, ale dovolil jsem si 2 z nich upravit a musím říci, že jsem s nimi spokojen..

Téma dnešního dne: "Pavouci"

Někoho ihned napadne, že to je nechutné téma..
Nejsem jejich milovníkem a nebojím se jich nějak moc, ale spíše k nim cítím vztek..
Možná bezdůvodný, ale pro mě osobně je opodstatněný..
Přijdou mi velmi drzí..
Nejdříve jeden vedle dveří do mého pokoje..
Potom druhý před spaním přímo v mé posteli.. Dokonce jsem i cítil, jak na mé ruce zanechával vlákno své pavučiny..
A třetí ihned po probuzení..

To by bylo ještě v pořádku (až na ten postelový incident), ale to mě teprve čekalo večerní zjištění..
V mém pokoji byly v každém horním rohu pavučiny a celkem jsem napočítal 4 velké pavouky.. 1 z nich byl velký a tlustý a ti zbylí 3 byli sice také velcí, ale byli to ti pavouci s dlouhými tenkými nohami..
Přidejte k tomu ještě spoustu malých černých teček, které se pohybovaly po zdech a po stropě..
Pavoučí mláďata..

Nechci ani domýšlet, kolik pavouků jsem stačil v poslední době ve spaní už spolknout, jelikož jsem slyšel, že se to stává velmi často a běžně..
Mám pocit, že každý člověk spolkne za noc i několik pavouků DENNĚ..!
A navíc nemáme jenom ústa, ale i uši a nos.. Někteří pavouci by mohli být i tak nepatrní a nepříjemní, že by se mohli někomu vecpat pod oční víčka, ale o tom jsem moc neslyšel..
I tak věřím, že i takoví pavouci existují..
Nicméně tyto otvory nejsou ty jediné, ale to už nechci domýšlet..
Vnitřní působení pavouka na člověka jistě není vůbec hezká věc, a tak mi nezbývá nic jiného než doufat, že to ti pavouci vzdají, že se mi tu znovu nevyrojí, že mě ve spánku nechají na pokoji a hlavně (a to je to nejdůležitější) bych se měl modlit, jestli náhodou nějací nesídlí přímo za mou postelí..

Pavouků se nebojím, ale také je ani nemiluji..
Cítím k ním vztek, který se někomu může zdát bezdůvodný..
Ale možná to je jenom převlečená obava..

I tak mi ale nedělá problém vzít noviny, časopis nebo pantofel a ty velké hnusné zplozence temnoty jednou ranou usmrtit..
Není to někdy slastný pocit..?

Dnes o hudbě..

16. srpna 2012 v 1:25 | Tommy |  Stránky mého deníku

Všechno zní lépe za zvuků deště..


Je to úžasný pocit, když si pustíte nějakou píseň, kterou máte rádi..
Mnohdá vám pomáhá se uklidnit..
Někdy vám pomáhá vybít své emoce..
Ale někdy ji posloucháte i jen tak bez důvodu..

Já osobně vnímám hudbu jako lék, katalyzátor či způsob, jakým něco někomu sdělit..
Hudba v mém životě znamená docela hodně..
Občas.. Né.. Velmi často si z některých písní vypůjčuji různé fráze..
Hudba je totiž někdy upřímná..
Kupříkladu má nejoblíbenější hudební skupina má písně, které jsou upřímné, skvěle charakterizující, atmosferické a vystihující..
Mají píseň snad pro každou náladu a situaci..

Nicméně myšlenkou dnešního dne byli "Přátelé"

Někdo si může říct, že je to relativně obyčejné a všední téma..
Ale nad tím se dá přemýšlet neustále..
Přátelství je celkem relativní pojem..
Může být falešné, upřímné, blízké, vzdálené, osobní, online, zvířecí, a tak dále..
Každý z nás má spousty kamarádů... Jen kamarádů..
Ale je jich určitě mnohokrát více, než přátel..
Mezi přáteli a kamarády je rozdíl a já si myslím, že není nutné ten rozdíl vysvětlovat..
Ikdyž..
Existují lidé, kterým to přijde stejné..
Já jim to nevyvracuji ani nepotvrzuji..

Kamarádů můžete mít tisíce, ale pravých, blízkých, upřímných přátel jen po málu...
Uznejte..
Máte přeci jednu osobu, které věříte více, než komukoliv jinému z vašich kamarádů, že?

Je dobré mít nějakého velmi blízkého přítele..

Vztek..

15. srpna 2012 v 2:41 | Tommy |  Stránky mého deníku

Dnes to byl hlavně vztek, co jsem celý den cítil..


Dnešek pro mě znamenal smíšené pocity, ale jednonačně nad těmi všemi převládal vztek..
Ať už nad maličkostmi, důležitějšími věcmi..
Ať už jsem si za to mohl sám nebo to bylo kvůli někomu nebo něčemu jinému..
Mám pro můj vztek mnoho metaforických přirovnání, ale jsem tak naštvaný, že budu sobec a nenapíšu je..

Myškenka dnešního dne?
"Přání jinak myslíme, než cítíme"

Ano.. Když padaly hvězdy, jak jsem předtím popisoval, tou první jsem si skutečně nebyl jistý, ale potom jsem viděl se stoprocentní jistotou padat druhou..
Má přání byla sobecká, ale věděl jsem, že je nemohu měnit..
Mám podezření, že se mi to přání z té stoprocentní hvězdy vyplnilo, ale jinak, než jsem myslel..
Přiznávám, že tohle přání bylo velmi sobecké a napadlo by každého obyčejného člověka, ale pokud se opravdu splnilo (nebo jen začalo plnit), tak jinak, než jsem čekal..
Každopádně.. Ať tak či tak, líbí se mi to..
Plní se to cestou, která mi bohatě stačí..

Jenže jedna vlaštovka jaro nedělá..
Jeden dobrý pocit nezažene všechen ten vztek..
Měl bych se tedy asi pokoušet uklidnit..
Nebo se z toho vzteku jednoduše vyspat..

Hádám, že nejsem jediný, kdo řeší své emoční problémy spánkem..
Nemám snad pravdu..?

Brzo bude škola...

14. srpna 2012 v 2:30 | Tommy |  Stránky mého deníku

Lidé bývají hladoví.. Všechna zvířata bývají..


Nadpis má poukázat na to, že jsem ještě stále školou povinný, a tím pádem se časy mých příspěvků jednoho dne rapidně sníží..
Nicméně, když už jsem u plánování příspěvků..
V blízké době mám nějaké plány, které trochu narušují úlohu tohoto blogu, jakožto mého "deníku"..
Už v sobotu je tu možnost, že buď přijde můj příspěvek v půli dne nebo nepřijde vůbec..
Měl bych se s tím asi smířit..
Plánování většinou nevyjde tak, jak chcete..

Myšlenka dnešního dne?
"Myšlenky a paměť"

Abstraktní věci, které bych mohl ostatním závidět..
Né, že bych nemyslel..
Né, že bych neměl paměť..
Ale zkrátka nic nefunguje tak, jak bych si přál..
Často přemýšlím nad hloupostmi nebo ani pořádně netuším, o čem vlastně přemýšlím..
A má paměť není zrovna nejlepší.. Snadno totiž zapomínám důležité věci..
Pamatuji si úplně hlouposti.. Znělky seriálů, které jsem viděl před 5ti lety.. Přeřeky a výroky učitelů.. Věci, které mi nebudou k užitku..
Ale pořádně si ani nepamatuji, co jsem přesně dělal včera.. Co mi kdo řekl před chvílí.. Co po mně kdo chtěl..

Mé myšlenkové a paměťové nedostatky jsou ale kompenzovány ohromnou představivostí..
Kdyby někde v dalekém vesmíru existoval svět, který by byl čistě podle mě (a já vím, že tam někde je.. Každý má nějaký..), asi by to bylo místo, které by nikdo nepochopil..
Nikdo, kromě mě samotného..
Byly by tam bytosti, které ani v knihách nejsou..
Děly by se tam věci, které ani fyzika nepovoluje..
Atmosféra by tam působila tak, jak si nikdo nedokáže představit..
Nikdo, kromě mě...

Hádám, že nejsem jediný s tímto smýšlením..
Ale, uznejte..
Vy byste nechtěli žít ve vlastním vymyšleném světě..?


Kam dál